Špaček šlechtic ze Starburgu

Zakladatelem tohoto velmi mladého rodu byl Václav Špaček (1840-1912), císařský rada, velkostatkář a držitel zlatého Záslužného kříže s korunou, jenž při příležitosti císařova šedesátiletého panovnického jubilea 30. listopadu 1908 získal šlechtický titul. Václav Špaček měl v Praze velké stáje s koňmi, které poskytoval c. k. poštovní službě. Jeho (dnes již zbořený) dům se stájemi stál na Novém Městě Pražském na Petrském náměstí. Svého času byste v pražských ulicích dlouho hledali jiného koně, než z jeho početných stájí. Poštovním podnikáním získal velký majetek, který investoval do koupě velkostatků Xaverov a Kokořín. Statek Xaverov za jeho dob sloužil k rehabilitaci koní, kteří zde odpočívali po namáhavé práci. Koně týden pracovali a týden odpočívali.

V žádosti o zhotovení diplomu z 20. ledna 1909 Václav Špaček požádal o udělení čestného titulu „šlechtic“ a predikátu „Swakow“, podle pozemku v jeho rodné Soběslavi, který se déle než sto let nacházel ve vlastnictví jeho rodiny. Protože ale udělení predikátu podle místních jmen nebylo v Rakousku možné, zvolil si po připomínce ministerstva přídomek „Starburg“. Do spodního pole svého erbu umístil zříceninu hradu Kokořín, jehož vlastníkem byl od roku 1894. V samotném textu majestátu však jméno stavby zmíněno není. Listinou z 1. února 1909 získal predikát Špaček šlechtic ze Starburgu (Špaček Edler von Starburg) a erb:

Červeno-stříbrně dělený štít. V horním poli je polovina stříbrného dvojocasého lva s červeným jazykem, který je v každém horním rohu štítu provázen zlatou poštovní trubkou otočenou náustkem dovnitř. Ve spodním poli stojí na zeleném zalesněném kopci zřícenina hradu v přirozených barvách. Je tvořena doleva rozpadlou hradební zdí, ze které vyniká vysoká okrouhlá věž zakončená ochozem na krakorcích a zděnou helmicí. K věži se přimyká palác proražený dvěma čtvercovými okny. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem erbu je vzpínající se stříbrný kůň mezi dvěma otevřenými červenými orlími křídly. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem FINIS CORONAT OPUS (KONEC KORUNUJE DÍLO).

Václav Špaček šlechtic ze Starburgu byl také významným mecenášem. V obci Kokořín nechal postavit ve vsi školu a z Francie, od pozůstalých slavného malíře Václava Brožíka vykoupil jeho sbírku obrazů. Kromě slavného plátna Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým, který byl umístěn na zámku v Kokoříně, daroval celou sbírku městu Praze.

Václav Špaček měl dva syny a dceru Boženu (1869-1936), provdanou za MUDr. Otakara Doubala (1858-1893).

Starší syn Václav Alfons (1867-1905) ale zemřel ještě před otcovou nobilitací.

Jeho synové Václav Jan Maria (1899-1975) a Jiří (1901-1940) zdědili po svém dědovi statek Xaverov. Václav Jan zde koncem 30. let založil chov sportovních koní se záměrem vybudovat zde malé plnokrevné stádo. Po roce 1948 byl rodině velkostatek zabaven a chov koní převzal státní statek.

Na počátku 90. let 20. století byl statek Xaverov restitucí vrácen do rukou rodiny – tří vnuků Václava Jana Špačka – Jaroslava Špačka, Jiřího Špačka a Jany Sůvové.

Zatímco Jiří zemřel bez potomků, linie jeho bratra Václava Jana žije dodnes a její příslušníci jsou usazeni v USA a České republice.

Dědicem Kokořína se stal mladší syn nobilitovaného Václava Špačka, Jan (1877-1945). Ten také změnil otcovu původní ideu rekonstruovat hrad v jeho středověké podobě a přeměnil jej i v rodinný památník. Na hradě nechal zbudovat i tzv. nový palác, který byl v prvé řadě určen k vystavení Brožíkova obrazu Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým, a sloužil také jako obydlí hradního klíčníka. V přízemí starého paláce vznikla Špačkovská hřbitovní kaple s nikami pro urny s popelem. On sám ani většina členů rodiny zde však pohřben není. Jejich ostatky jsou uloženy v rodinné hrobce na vyšehradském hřbitově v Praze.

Náročnou přestavbou se Jan Špaček zadlužil a musel velkostatek Kokořín, zmenšený ovšem pozemkovou reformou, roku 1932 prodat. Hrad si však ponechal. Jan Špaček byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství s Jarmilou Soukupovou (1887-1926), jejíž sochu od Josefa Kalvody nechal umístit na průčelí nového paláce, měl dceru Hanu (1907-1969) a syny Václava (1905-1945) a Jarmila (1908-1954). Václav se roku 1930 oženil v Santiagu de Chile s Marií Valdés (1905-1980), se kterou měl dvě dcery, a roku 1945 tragicky zahynul v Puerto Valparaiso. Dědicem Kokořína se tak stal mladší Jarmil, od roku 1940 ženatý s Taťánou (1921-2000), dcerou akademického malíře Josefa Soukupa. V manželství se narodili tři synové a dvě dcery. Roku 1950 byl hrad Kokořín s přilehlými nemovitostmi (zejména hostincem pod hradem) Špačkům vyvlastněn.

Po roce 1989 požádala rodina o restituci rodového majetku a po delším soudním sporu byl hrad Kokořín roku 2006 Špačkům navrácen.

zdroj:www.novanobilitas.eu

Equinní granulocytární ehrlichióza

Úvod

Equinní granulocytární ehrlichióza (EGE) je onemocnění, které naše hipiatrická praxe donedávna neznala, ale které se v posledních letech začalo objevovat nejenom u nás, ale se zvyšující se četností i v dalších evropských zemích. Pro svou rostoucí celosvětovou prevalenci bývá řazeno mezi tzv. „emerging infections“.Patří do skupiny rickettsiových endemických onemocnění, která jsou významná svým zoonotickým potenciálem. Kromě koně infekce podobnými kmeny postihuje z domácích zvířat také malé přežvýkavce, skot, psy a kočky.

Výskyt

Trvalý výskyt infekce na území naší republiky. Potvrzuje jej ostatně i vysoká séroprevalence proti původci granulocytární ehrlichiózy u volně žijících i domácích přežvýkavců zjištěná v letech 1997 – 2000.

Původce

Původcem EGE je gramnegativní aerobní kokovitá bakterie z řádu Rickettsiales. Je obligátním intracelulárním parazitem s afinitou k hemopoetickým buňkám. Do hostitelských buněk se ehrlichie dostávají tak, že se zachytí na povrchové receptory a nechají se fagocytovat. V endozomech se pak binárně dělí a vytváří charakteristické agregáty – tzv. moruly. Ty jsou v akutní fázi onemocnění dobře identifikovatelné mikroskopicky. Po rozpadu hostitelské buňky se ehrlichie uvolní do prostředí a cyklus se opakuje. Původce granulocytární ehrlichiózy lidí a koní byl nově pojmenován jako Anaplasma phagocytophilum. Přenos EGE je zprostředkován klíšťaty rodu Ixodes. Proto i výskyt pacientů s onemocněním EGE lze v našich podmínkách očekávat v teplejších ročních obdobích, v závislosti na aktivitě vektora. Většina případů diagnostikovaných na Klinice chorob koní VFU Brno časově spadá do období květen – červen, menší část na říjen. Tato období se shodují s obdobím nejvyšší aktivity klíšťat. Přírodní rezervoár equinní ehrlichiózy není znám. Lze předpokládat, že určitou rezervoárovou roli hrají volně žijící přežvýkavci nebo hlodavci, podobně jako u lidského onemocnění.Kůň je pro popisovanou bakterii pravděpodobně náhodným hostitelem a neslouží jako její rezervoár.

Klinické příznaky a laboratorní profil


Inkubační doba equinní ehrlichiózy se u koní pohybuje od 8 do 25 dnů. U mladších věkových kategorií (koně do čtyř let) probíhá onemocnění EGE v mírnější formě. Sérologické studie, experimentální data i naše vlastní zkušenosti poukazují na pravděpodobnost asymptomatické infekce u některých koní. U koní starších čtyř let rychle dochází k rozvoji progresivních klinických příznaků. Jedná se zejména o febrilii (až 41,3 °C), apatii, inapetenci, někdy provázené otoky končetin, ikterem, vznikem petechií, ataxií a neochotou k pohybu. V terénní praxi bychom na ehrlichiózu měli myslet u všech případů horečnatého onemocnění bez orgánového nálezu, nereagujícího na podávání penicilinu a antipyretik. Sekundárně dochází u onemocnění EGE k vzestupu tepové frekvence. Celkový průběh neléčeného onemocnění EGE se pohybuje od 3 do 16 dní. Pokud nedojde k výskytu komplikací, onemocnění equinní granulocytární ehrlichiózou má benigní průběh a většina koní je schopna spontánního vyléčení. U březích klisen nedochází k potratům. Zcela výjimečně může u imunosuprimovaných jedinců dojít k vzniku fatálních komplikací zahrnujících zejména vznik traumat při výskytu ataxie a výskyt sekundární infekce. Do diferenciální diagnostiky EGE lze zařadit virové infekce (mj. equinní virovou arteritidu, infekční anémii koní a encefalitidu), imunitně zprostředkovanou vaskulitidu (morbus maculosus) a jaterní onemocnění. Vyloučit je nutno i febrilní orgánová onemocnění, jako je peritonitida a pleuritida. Inapetence a neochota k pohybu v počáteční fázi EGE bývá někdy interpretována jako kolikové onemocnění.

Diagnostika, terapie a prognóza

Diagnostika EGE je založena na posouzení anamnézy (možná expozice vektorům), rozvoji typických klinických příznaků a zejména na přímém mikroskopickém průkazu patogena, který je ekonomicky nenáročný a diagnosticky velmi cenný. Lékem volby při onemocnění equinní granulocytární ehrlichiózou je oxytetracyclin v dávce 7 mg/kg ž. hm. i. v. 1x denně po dobu 5 – 7 dní. Klinické zlepšení, zejména ústup febrilie lze očekávat do 12 hodin od začátku terapie. Pokud nedojde ke klinickému zlepšení stavu pacienta do 24 hodin, je nutno hledat jinou příčinu onemocnění. U léčených koní dochází k ústupu ataxie do 2 – 3 dnů. Neléčení koně se uzdraví do dvou až tří týdnů od nástupu klinických příznaků, nicméně doba rekonvalescence se prodlužuje. Vzhledem k možnému výraznému úbytku hmotnosti v důsledku částečné anorexie a febrilie a pomalému ústupu ataxie může rekonvalescence trvat až několik týdnů. Při závažné alteraci zdravotního stavu je vhodná podpůrná infuzní terapie a ochrana pacientů s ataxií proti zranění. Prognóza u naprosté většiny pacientů je velmi dobrá. Momentálně není dostupná vhodná vakcína k prevenci tohoto onemocnění. Ochrana před EGE se odvíjí od zamezení expozice klíšťatům, případně použití vhodných repelentů a insekticidů.

Zdroj: výtah ze článku MVDr.Bezděkové B., Jahna P., Zemana P. Equinní granulocytární ehrlichióza – málo známé onemocnění s rostoucím významem. Veterinářství 2006;56:166-169. Publikováno na www.vetweb.cz